První sníh a soustředění Tauplitzalm

První sníh na domácí půdě.

Nedočkavost se přece jenom překonala a na českých horách začal konečně padat sníh. I když asi o něco dříve než obvykle, ale to je v posledních letech vlastně normální.

Takže hned jak jsem uznal za vhodné, že by to šlo už na lyže jsem podnikl průzkumnou výpravu v podobě běhu s holemi na Černou horu. Na vrcholu to vypadalo velice slibně, takže jsem tušil, že za den, či dva by skutečně šlo už lyžovat. Přesně o dva dny později proběhlo pro mne první lyžování. Jistě, nebyla to žádná hitparáda, ale rozhodně to stálo za to. Konečně jsem se zase mohl těšit ze zasněžené krajiny na horách.

Ideální počasí

Využil jsem příležitosti a na Černou horu jsem se vydal ještě několikrát. Počasí přálo i tomu, že šlo vyjet na vršek z Hofmanových bud. Tak jsem absolvoval první kilometry na sněhu a hned na domácí půdě. Ideální začátek ještě před zimními soustředěními.

Několikahodinové Soustředění Tauplitzalm.

Po vydařeném prvním lyžování na sněhu u nás na Černé hoře, jsme se vydali na soustředění na Tauplitzalm. Stejně jako v létě společně s Glede Teamem. V plánu bylo pokračovat v nalyžovaných kilometrech a užít si pořádně sněhu, jelikož podle informací by měly být na Tauplitz upravené tratě cca 10 km. Nicméně jsme byli dohodnuti, že pojedeme, i když sníh nebude.

Vyrazili jsme z Trutnova pouze ve dvou (po pár úpravách času odjezdu), zbytku teamu nevyšel čas.  Já a Pavel Vozka.  V Praze byl opět dohodnut sraz s Glede Teamem, který nás již netrpělivě očekával po lehčím zpoždění. Zbytek cesty už proběhl hladce a o pul čtvrté ráno jsme dorazili do místa cíle. Člověk trochu znejistěl, když při výjezdu nahoru nebylo nikde k vidění moc sněhu. Na to jsme si z parkoviště museli odnést veškerá zavazadla do hotelu, to už jsme se brodili po kolena ve sněhu. Takže přece jenom snad nějaký sníh vydržel po předchozím oteplení. Rychle jsme se tedy ubytovali a šli spát.

Trať netrať

Ráno, i když ne moc vyspaní, ale motivovaní  čerstvě napečenými rohlíčky jsme se odebrali na snídani kolem půl deváté. Po dalším lehčím odpočinku nastal čas prozkoumat místní tratě, každý byl zvědavý, jak to bude vypadat. Realita byla až příliš krutá, pohybovat se na lyžích sice šlo, ale ne moc kvalitně, takže hodinu a půl trvající trénink připomínal spíše skicross. Ale i to se počítá! Odpoledne jsem se obrnil trpělivostí a vyrazil opět lyžovat společně ještě se dvěma kolegy z Glede teamu. Zbytek se šel raději proklusnout. Sníh vyloženě mizel před očima a tak po tréninku nebylo téměř jak se vrátit zpět po sněhu. Takže o přeskakování a vodní lyže nebyla nouze.

Alespoň výhledy byly pěkný.

Při večerní poradě jsme se dohodli, že následující den ještě dopoledne odtrénujeme a navečer se vydáme domů, neboť  zbytky posledního sněhu zmrzly a nedalo se v tom moc bezpečně běhat. Co naplat, večerní party také nebyla příliš velká, tak jsme dali pár Aperolů a šlo se spát.

Když už není na čem lyžovat - procházka to zachrání.

Probudili jsme se do nádherného slunečného rána. Snídaně při takovém počasí chutnala obzvlášť výborně. Poté jsme zkusili opět vyrazit ještě na lyže, sice ne na tak dlouhé trati jako předchozí den, ale na o něco kvalitnějších cca 1,5 km, které na nějakých místech bylo potřeba přiházet. Pěkně za sluníčka trénink docela i utekl. Bylo krásně možná až moc, protože to vypadalo, že na další den tu opravdu žádný sníh již nebude. Takové dubnové lyžování.

Po obědě ještě proběhla procházka následovaná balením a odjezdem domů. Sice jsme vyjeli společně opět dvě auta, ale lehčím nedopatřením, tedy spíše po sérii nedopatřeních jsme se potkali až před Prahou. Kde jsme se rozdělili a každý se vydal domů. Cesta proběhla velice rychle. Domu jsem dorazil tedy o den dříve, než bylo v plánu, ale aspoň jsem měl čas se připravit na navazující soustředění v Livignu.