Léto na max.

Soustředění na Tauplitzalm

Nebylo nač čekat a hned úderem časných ranních hodin prvního srpnového dne jsem vyrazil s týmovými kolegy z Kasper Swix teamu (Jakub Opočenský, Matěj Opočenský, Pavel Vozka) na dlouho očekávané soustřední na Tauplitzalm. Původní představy o naprostém dostatku místa pro všechna zavazadla vzaly hned ráno za své, takže přišla na řadu menší komprese a mohlo se vyrazit. Po trase se k nám ještě připojila skupinka vozů se spřáteleným Glede týmem, který jel již na Tauplitz po několikáté.

Foto -  MatesDesign

Cesta díky kvalitní reprodukci a střídavému usínání – samozřejmě kromě řidiče utekla naprosto bez problémů a rychle. Ještě před příjezdem do cíle přišel čas na úvodní trénink v podobě plaveckého snažení v jezeře Traunsee. ( Chtělo si to taky trochu zvyknout na vodu, když máme v plánu zúčastnit se triatlonového závodu). Po výživných serpentýnách od městečka Bad Mitterndorf  na Tauplitzalm byla cesta za námi. Před večeří se ještě stihl poznávací výklus po okolí a trocha toho seznamování s Glede týmem. Základní kámen pro kvalitní soustředění byl položen.

Naše tréninková skupina :-)

Následující den jsme si hned zopakovali náročné stoupání po serpentinách na kolečkových lyžích. Místy se kopec zdál být nekonečný, ale za krásného dne se to zvládlo a mohlo následovat ještě kratší vyklusání po kouzelné krajině okolo jezer. Aby toho nebylo málo, odpolední program v podobě opakovaných nabíhaných 200m úseků mne dostatečně probral a nabudil do dalších dnů.

Návrat z dvoustovky, foto Tonda Šmaus

Na další den byl naplánovaný výlet. No výlet. Dopadlo to podle toho, jak si to kdo udělal  Plán byl následující: absolvovat stoupání z Obertraun  na horu Krippenstein, které mělo převýšení na  8km cca.  1600m. Jako velice dobrý pomocník se ukázalo, když si s sebou vzal člověk hole. Ještě na úvodním rozcestníku byla napsána doba výšlapu 6h, takže cíl byl jasný, dát to pod tři! Hurá do sjezdovky, počasí bylo možná až moc pěkné, díky tomu později přibylo pár dozlatova opálených krků. Nebyl čas, ztrácet čas, musel jsem se ujmout tempa a ve společnosti týmového kolegy Matese, dále Marvina, Pepy a Matea z Glede týmu jsme začali stoupat. Místy byl kopec až brutálně prudký, sjezdovka je sjezdovka a tak začalo být pořádně horko. Za nedlouho se úvodní celková skupina roztrousila na bezpočet menších skupin, ale my jsme si drželi stále stejný počet členů v tempo skupině. Kolovala zvěst, že to někdo vzal zkratkou lesem, což se později ukázalo, že to dohromady zkratka zas tak nebyla, ale to jsou ty zkratky. Vrchol se pomalu blížil a nám se otevíral výhled na  Dachstein a jeho ledovec. Panoramata nás nabíjela novou energií a po 2h50min byl vrchol náš. Konečně si mohl dát každý svoji menší půlmetrovou bagetku za odměnu během čekaní na zbytky zbývajících členů. Nezbytné bylo foto na známé vyhlídce Five Fingers a mohlo se sestupovat dolů okolo hory Däumelkogel. No a co jiného asi tak dělat mezi spousty kamení, děr, mokrých kořenů a prudkého klesání? S Matesem jsem to zase rozeběhl plnou parou dolů. Takže čas klesání byl opět sražen hluboko pod 50%. Za odměnu nám bylo plavání v nedalekém Hallstatter see a také následné utrpení při každém kroku do schodů na hotelu.

Na vyhlídce Five Fingers

Ve čtvrtek přišel na řadu další výjezd na kolcích, tentokrát skatem. Opět z Bad Mitterndorfu nahoru na Tauzplitzalm. Počasí opět přálo, takže byl tento náročný výjezd téměř za odměnu. I když byla tam mírná indispozice z předchozího večera, ale i tak se mi jelo výborně. Jako odpolední program bylo naplánováno sjet dolu do Mitterndorfu a navštívit tam místní lázně v podobě komplexu několika bazénů. Zde proběhl menší plavecký trénink, ale poté jsme většinu času strávili v místním extra vyhřívaném bazénu, kde byly různé masážní bublinky a sprchy. Takže ideální odpočinek po náročných dnech.

Páteční den nám už ale počasí příliš nepřálo. I přes nepřízeň jsme si odběhli dopoledne kratší běžecký trénink v mlze a dešti, ale ani to náš neodradilo a ještě k tomu nám dělaly společnost všudy přítomné pasoucí se kravky. Na odpoledne se zvolilo improvizované posilování, které měl pod taktovkou Kuba Opoča. Trochu byl problém s místem, ale nekompromisně se obsadila chodba a stačilo to akorát. Sem tam přes nás jen někdo přeskákal snažící se dostat do svého pokoje.

Asi to bude trochu studený, co ?

Nepřízeň počasí jsme si částečně vynahradili den následující. Nebyly žádné tropy, ale na trénink téměř  ideálka. Mohl tedy přijít na řadu delší běh, něco přes dvě hodiny. Odběhlo se to na krásné náhorní plošině v okolí Tauplitzalm, okolo místních jezer, kde si někdo dal jako vložku trochu toho plavání a nebo pár sprintů ve vodě.  Takže byla opět dost sranda, ostatně jako celý týden. Odpoledne se o něco víc přitvrdilo a za deště nás čekal náročný výstup v podobě imitací s holemi sjezdovkou na místní vrchol Lawinenstein. Za doprovodu opravdu husté mlhy šel tak nějak každý svojí cestou, takže jsme se komplet potkali až zpět na hotelu.  Byl to vlastně téměř poslední trénink na soustředění, jelikož následující den se již odjíždělo, ale ráno se ještě stihl kratší výklus. Zabalilo se, opět napěchovalo do auta, což chvilku zabralo a mohlo se vyrazit domů, kde nás čekal ve středu triatlon, na který jsme vlastně trénovali.

A ještě jedna hromadná fotka. Foto Tonda Šmaus

A jak dopadl triatlon?

Den před závodem přišlo lehčí ochlazení, takže to vypadalo, co se týká plavání, skoro na neopren. Naštěstí voda se tak rychle nestihla zchladit, takže ve vodě to docela i šlo. Do závodu jsme šli ve stejném složení, jako na soustředění plus ještě kolega Hynek. Podařilo se sestavit i týmovou štafetu. Před závodem jsme se rozhodli projet okruh horského kola, což se vyplatilo, protože se trasa od loňska podstatně změnila. Byla více v terénu a v kombinaci s předchozím deštěm docela prověřila i techniku na kluzkých kořenech a v blátě.

Vyrážím na MTB úsek. Foto Trutnovinky.

Start závodu – plavání se již tradičně odstartovalo skokem z mola. Z taktických důvodů jsme startovali i s ostatními týmovými kolegy z vody. Čekalo nás 400m plavání, to mi jako obvykle dalo zabrat, ale snažil jsem se to odplavat tak, abych mohl pořádně rozjet kolo. Po přežití plavecké části jsem byl cca. Na 21. místě. Podařilo se mi rychle převléknout a bušit do kola co to dalo. Díky ztíženým podmínkám jsem se propracoval během dvou šesti kilometrových okruhů na průběžné 4. místo. Z kola rychle do běžeckých bot a hurá na poslední disciplínu. Hned při výběhu z depa na tří kilometrový úsek jsem se posunul na druhé místo, což vlastně když o tom tak přemýšlím, pořádně jsem ani netušil, na kolikáté příčce se pohybuji. Ale prostě se makalo. Teprve až se mi ve druhém kole povedlo předběhnout Petra Adámka, tušil jsem, že budu někde v popředí a nakonec to vše dopadlo a do cíle dorazil na prvním místě. Konečně se mi podařilo vyhrát tento závod a zároveň se ukázalo, že bych měl ještě zapracovat na plavání.

V cíli. Foto Trutnovinky

V sobotu bylo v plánu vyrazit ještě na závod českého poháru v běhu do vrchu Běhu na Dvoračky. Můj oblíbený výběh v Krkonoších, na kterém jsem nechtěl chybět. Obával jsem se, že se dostaví únava po triatlonu a po soustředění. Naštěstí se to ale nevyplnilo a závod jsem absolvoval k mé spokojenosti, kdy jsem si na této trati vylepšil čas o 2 minuty a doběhl jsem na 7. celkovém místě. Těsně přede mnou doběhl Bořek Jančík, který předvedl vynikající výkon.

Běh na Dvoračky, závěr, kde člověk má nohy jako z kamene.